Jdi na obsah Jdi na menu
 


Wi-fi (Wireless Fidelity)

28. 3. 2008

Wifi (Wireless Fidelity)

 

Obrazek


 

Koncepce bezdrátového internetu Wi-fi byla původně určena pro bezdrátové propojení přenosných zařízení, či bezdrátové připojení do sítě LAN, ale postupem času se tato technologie začala využívat i v rámci internetového připojení formou tzv. hotspotů. Wi-fi sítě pracují na třech nejznámějších standardech (IEEE 802.11a, b nebo g). K přenosu se používá mikrovlnné elektromagnetické záření, podobně jako u mobilních telefonních sítí. Původní myšlenkou, která vznik Wi-fi provázela bylo vytvoření technologie, která by bezdrátově dokázala propojit více počítačů, které jsou rozmístěny v jedné budově. Postupným využíváním silnějších antén se docílilo lepšího signálu a tím pádem většího dosahu. Budoucnost v tomto oboru pak bude nejspíš patřit technologii WiMax, kde má být značně vylepšen přenos signálu na větší vzdálenosti.Celý Wi-fi systém je založen na konceptu tzv. access pointů, na které se uživatel připojuje. Aby byly tyto přístupové body chráněny před nežádoucím připojením, mají v sobě moderní síťové periferie integrovanou celou řadu šifrovacích a ochranných algoritmů, které mají zamezit již zmíněným průnikům. Těmito ochrannými prvky jsou jednak tři základní typy šifrování (WEP, WPA WPA2) a v neposlední řadě také filtrování MAC adres a firewall.

 

Wi-fi pracuje na frekvencích:

 

2,4 GHz (je nejrozšířenější, jde o veřejné nelicencované pásmo)

 

3,5 GHz (licencované pásmo)

 

5 GHz (dnes již také hodně rozšířené veřejné a nelicencované pásmo)

 

10 GHz

 

 

 


 

Samotný název Wi-Fi vytvořilo WECA - (Wireless Ethernet Compatibility Alliance) a v principu jde o bezdrátovou technologii v bezlicenčním nekoordinovaném pásmu 2,4 GHz (ISM - Industry, Science, Medical), založenou na protokolu 802.11b. Wi-Fi je pouze komerční název, který je fakticky pouze podmnožinou 802.11b, nicméně v textu jsou občas používány tyto dva pojmy jako synonymum.
Většina sítí založených na Wi-Fi funguje na buňkovém principu, kdy centrální přístupový bod
zprostředkovává připojení všem stanicím v dosahu a body dohromady tvoří jakousi plástev - analogicky s GSM sítí. Propojení těchto přístupových bodů je řešeno různě - nejlevněji vychází spojit je stejnou technologií (po lokální kabelové ethernet síti, nebo dokonce přenášet i sdílená data vzduchem), druhý extrém představuje vyhrazené optické vlákno.

Nejrozšířenější Wi-Fi standardy:

802.11a - Tento standard jako jediný pracuje v kmitočtovém pásmu 5 GHz. V EU konkrétně od 5,47 do 5,725 GHz. Teoretická přenosová rychlost je 54 Mb/s.

802.11b - Přenos probíhá v pásmu 2,4 až 2,4835 GHz (rozsah 83,5 MHz). Šířka pásma je v ČR rozdělena na 13 kanálů. Aby se signál jednotlivých kanálů nerušil, je nutné nastavit je tak, aby pracovaly minimálně 5 kanálů od sebe (např. 1, 7, 13). Teoretická přenosová rychlost je 11 Mb/s.

802.11g - pracuje ve stejné šířce pásma jako 802.11b a je s ním zpětně kompatibilní. Teoretická přenosová rychlost je 54Mb/s.




Hlavní výhodou této technologie je její nízká cena, způsobená mimo jiné tím, že certifikovaná zařízení jsou k dispozici ve velkých sériích. Protože požadavky na certifikaci zařízení jsou běžně dostupné a norma 802.11b dokonce volně k dispozici, existují řádově desítky (možná již stovky) různých výrobců Wi-Fi zařízení. Cena a možnosti jednotlivých produktů na trhu se přirozeně velmi liší, nicméně jejich interoperabilita je zabezpečena právě logem Wi-Fi. Nekritičtí obhájci dokonce považují Wi-Fi za funkční mobilní sítě čtvrté generace, které poskytují služby dříve než sítě generace třetí (založené například na UMTS). Pravdou je, že Wi-Fi sítě sice disponují kapacitou, které budou sítě 3G jen obtížně dosahovat (11 Mb/s na médiu), nicméně UMTS sítě jsou budovány na výrazně robustnějších základech. Hlavním argumentem je to, že WLAN v žádném případě není MOBILNÍ síť, mobilitu poskytuje technologie jen v dosahu jedné sítě - samozřejmě je možné a pracuje se na tom, aby mezi hot-spoty existovala možnost plynulého přechodu, ale to zase ve většině případů vyžaduje, aby veřejné WLAN byly nějak propojeny (typicky GSM/GPRS nebo UMTS).. Wi-Fi samozřejmě není vrcholem dokonalosti (jako ostatně žádná lidmi produkovaná technologie) a hlavní výhrady směřují k zabezpečení proti zneužití. Přestože nová zařízení disponují podporou 128 bitového šifrování protokolem WEP (Wireless Encryption Protocol), obecné principy zabezpečení Wi-Fi nejsou dostatečné pro všechny aplikace. Vývojem nového šifrovacího protokolu WPA (Wi-Fi Protected Access) a jeho následné rozšíření, situaci v bezpečnosti Wi-Fi sítí výrazně zlepšilo. Další a možná největší výhrada je směřována k faktu, že pásmo 2,4 GHz je na exponovaných místech vyčerpáno a rušení je natolik silné, že na spoustě místech je možné budovat už pouze vnitřní pokrytí. Zarušení pásma je přitom dynamické a závisí na chování všech subjektů, které ho využívají. Spoj, který ještě včera perfektně fungoval, si dnes nemusí ani škrtnout, protože některý z provozovatelů otočil anténu.